Campana.cz l Amerika l Tahiti l Antily l Austrálie & Nový Zéland l Indický oceán l Mexiko l Jordánsko l Venezuela l Kostarika l Lyže l Suntrek l Zájezdy z Německa l Luxusní hotely

fotogalerie / letenky on-line

 
 

 : základní informace

 : caracas
 : ostrov margarita

 : možnosti ubytování

 : poznávací zájezdy

 : výlety

 : transfery

 : kontakt & rezervace

 

 

tento web provozuje

CAMPANATOUR
HOTLINE

informace, kalkulace,
plán cesty, rezervace
 

Jan Zeman
zeman@campana.cz

( 604 200 252
 

www.campana.cz

 

 

Úvod l Státní zřízení, obyvatelstvo, ekonomika, jazyk l Vstupní formality l Zdravotní rizika l Svátky l Historie l Kultura l Letecká doprava, doprava na místě, časové posunutí l Klima l Příroda l Měna, orientační ceny l Sportovní vyžití l Nejzajímavější města a letoviska (highlights)

 

Historie

 

Venezuela - Coast East

V době dobývání Venezuely Španěly byla oblast obydlena asi 500.000 domorodými obyvateli, kteří patřili ke třem hlavním etnolingvistickým skupinám - Cariban, Arawak a Chibcha. Prvním Evropanem, který vstoupil na území dnešní Venezuely, byl Kryštof Kolumbus v roce 1498. O rok později sem připlul Amerigo Vespuci a pojmenoval zemi Venezuela (španělsky „malé Benátky“). První Španělé se zde usídlili v roce 1521, a to v Cumaná.
 

Proti španělským a německým kolonistům, kteří pod vidinou El Dorada za sebou nechávali smrt a zkázu, povstaly domorodé kmeny. Jejich odpor nakonec zlomily evropské nemoci. Mnohé komunity padly za oběť neštovicím, jen v Caracas Valley tato nemoc vyhladila dvě třetiny populace.
 

Avšak nedostatek bohatství brzy vedl ke kolonizačnímu opomíjení Venezuely, což postupně podnítilo nespokojenost a nelibost mezi elitou amerických Španělů, kteří začali vést boj za nezávislot. Vůdcem tohoto hnutí se stal Simón Bolívar, příslušník zámožné plantážnické rodiny. Bolívar, zde známý jako „El Libertador“ (Osvoboditel), osvobodil Venezuelu ze španělského područí v roce 1821.
 

Venezuela - Coast East

V rozhodující bitvě u Campo Carabobo nedaleko Valencie mu pomáhali britští žoldnéři a armáda jezdců z Los Llanos. Bolívar již předtím přinesl nezávislost do Kolumbie a se svým poručíkem Antoniem José de Sucre pokračoval dále do Ekvádoru, Peru a Bolívie. Jeho snem bylo vytvořit Velkou Kolumbii, unii Venezuely, Nové Granady, Panamy a Ekvádoru. Zatímco však Bolívar pokračoval v boji proti Španělům dále na jihu, ve Velké Kolumbii vznikly nepřátelské tábory. José Antonio Páez, někdejší Bolívarův velitel, se postavil do čela nově vzniklého separatistického hnutí a roku 1829 se Venezuela od Velké Kolumbie odtrhla. Páez byl zvolen prvním prezidentem nové republiky a úřad vykonával v letech 1831-35. Ačkoliv už oficiálně nebyl prezidentem, moc si udržel až do roku 1848 a stal se prvním z gaudillos („náčelníků“) neboli diktátorů, kteří vládli zemi do roku 1935. Vybudoval silnou správu, připustil svobodu tisku, držel armádu pod kontrolou a mimo politiku. Období po skončení jeho druhého prezidentského úřadu (1839-43) se zvrhlo v éru politického násilí. Páez vedl vzpouru proti Josému Tadeovi Monagasovi, kterého sám vybral do prezidentského úřadu. Kontrolu převzal Monagasův bratr a následně jeho syn, který byl nakonec svržen Antoniem G. Blancem. Blanco byl prezidentem v letech 1870-88. Prvním krokem k demokracii byly volby roku 1881. Diktátorská vláda se však vrátila za gaudillos Cipriana Castra (1899-1908) a Juana Vicenteho Gómeze (1908-35).
 

V 19. století byla Venezuela třetím největším producentem kávy na světě. Před první světovou válkou byla objevena ropa v pánvi Maracaibo a v roce 1928 patřila Venezuela k největším vývozcům ropy na světě. Do 2.světové války měly monopol na vývoz ropy americké obchodní společnosti. Právě těžba ropy přinesla do země jistou míru prosperity. Od roku 1908 až 1935 vládla v zemi diktatura J.V.Gomeze, kterou finančně podporovaly americké obchodní společnosti. Roku 1931 byla v zemi založena Komunistická strana Venezuely. Během 2.světové války byla země neutrální až do roku 1945, kdy se vláda prezidenta Rómula Betancourta přiklonila na stranu Spojenců. V roce 1948 došlo v zemi ke státnímu převratu vedenému M. Peréz Jimézem. Ten se v roice 1952 stal oficiálně prezidentem země. Jeho diktatura byla v roce 1958 svržena dalším státním převratem.
 

Venezuela - Orinoco Delta

R. Betancourt setrval v úřadě po celé volební období jako civilní prezident (1959-64) a poté ho pokojnou cestou vystřídal Raúl Leoni (1963-69). Demokracie se dále rozvíjela, nejmocnějšími stranami byly Demokratická akce, kterou založil Betancourt, a Křesťansko-sociální strana. V roce 1964 a v roce 1969 podnikla tehdejší vláda vojenský zákrok proti partyzánským hnutím v zemi. Operace si bohužel vyžádaly množství nevinných civilistů. Poválečný ropný boom přinesl značnou prosperitu. Ve 2. polovině 50. let 20. století získala země vedoucí úlohu v Latinské Americe a ekonomicky předstihla i Brazílii. Ale růst počtu obyvatelstva a inflace působily prezidentu Lusinchimu (1984-88) obtíže. Skončení ropného boomu (1983) přinesl pád cen ropy. Vzrůstal také obchod s drogami. Nástupce prezidenta Lusinchoho, Carlos Andrés Peréz (1974-78, 1989-93), zavedl v roce 1989 nouzová opatření, vzápětí však musel čelit nepokojům a roku 1992 dvěma pokusům o vojenský převrat. Po obvinění ze zpronevěry a zneužití veřejných prostředků byl v květnu 1993 odvolán z úřadu. Až do roku 1993 vedl vládu senátor Rámon José Velásquez. Poté byl prezidentem zvolen Rafael Caldera Rodrígeuz. V roce 1994 podnikl prezident Caldera rázná protiústavní opatření namířená proti ekonomickým spekulacím a občanským svobodám, což značně pobouřilo občany. Nespokojenost obyvatelstva vedla v prosinci 1995 k demonstracím proti zkorumpovanosti úřednického aparátu, hospodářské politice, policejnímu útlaku a vojenské kontrole.
 

Venezuela - Andy

V prosinci roku 1998 Venezuelané opět projevili svoji nespokojenost s neschopností vlády a prezidentem byl zvolen armádní plukovník Hugo Chávez. Získal největší volební převahu za posledních 40 let. O šest let dříve se Chávez pokusil o puč namířený proti vládě a strávil dva roky ve vězení. Koncem února 1999 byl Chávez vyhlásil program Bolívar 2000, na němž se vedle civilních pracovníků podílí i armáda; v jeho rámci zahájeny opravy škol, veřejných budov, silnic, rozdělování potravin chudým apod.
 

Chávez je charismatická osobnost. V televizi měl vlastní show, během které přijímal hovory občanů a zpíval písně. Klíčové národní instituce včetně médií, bank, církve, ozbrojených sil a znárodněného naftařského průmyslu jeho vládu destabilizovaly. V dubnu 2002 následoval po rozsáhlých demonstracích puč podporovaný Spojenými státy a Španělskem. Chávez byl vzat do vazby, ale již po třech dnech byl zpět u moci, když dočasná vláda zkolabovala.
 

Sváry však nebyly ukončeny a v zemi panoval neklid. Devítitýdenní stávka roku 2003 jen posílila nedůvěru v Cháveze a objevily se hlasy volající po referendu, které mělo rozhodnout o jeho setrvání v úřadu. Referendum se uskutečnilo v srpnu 2004 a Chávez prezidentem zůstal. Úřad bude zastávat do roku 2006.

 

« Předchozí l Další »

 

Úvod l Státní zřízení, obyvatelstvo, ekonomika, jazyk l Vstupní formality l Zdravotní rizika l Svátky l Historie l Kultura l Letecká doprava, doprava na místě, časové posunutí l Klima l Příroda l Měna, orientační ceny l Sportovní vyžití l Nejzajímavější města a letoviska (highlights)

 

CAMPANATOUR s.r.o., Kdyně, Náměstí 131, 345 06, tel: 379 732 772, fax: 379 731 072, email: campana@campana.cz

 

Ceny jsou kalkulovány v kurzu 1 USD = 17 Kč, 1 EUR = 24 Kč, při prodeji bude použit aktuální kurz.

 

CAMPANATOUR s.r.o. (založeno 1990) zajišťuje cesty na přání na míru pro jednotlivce i skupiny.

Vyžádejte si kompletní nabídku dovolené včetně letenky, ubytování a dalších služeb.

 

webdesign l © Jiří Částka l www.fotobanka.net